Distribuce sudového vína s ohledem na aktuální legislativu

Článek je průběžně aktualizován dle vývoje změn v legislativě.

Ministerstvo zemědělství připravuje novelu Zákona o vinohradnictví a vinařství (Zákon č. 321/2004 Sb.), jejíž finální podoba zatím nespatřila světlo světa, ale zajímavé je už to, jak se „utváří“. Zatímco více než rok aparát ministerstva sbíral názory různých profesních skupin na tento zákon a díky těmto skupinám se také zákon určitým způsobem vyvíjel, ve finále bylo všechno jinak. První, připomínkovaný návrh do vlády vůbec nešel a ministerstvo předalo úplně jiný, nový vlastní návrh. Zásadní věcí ve zmíněném návrhu novely Zákona o vinohradnictví a vinařství je, že sudové víno z kegů se již nebude moct prodávat, ale ze „zabezpečených obalů“ nebo „jednorázových obalů o maximálním obsahu 20 litrů“, jak je v novele uvedeno, bude možné nadále sudové alias stáčené víno prodávat.

Novela Zákona o vinohradnictví a vinařství mimo jiné zpřísňuje podmínky pro dovoz a prodej sudového vína. Zvyšují se i pokuty za falšování vína, a to až na 50 milionů korun.

„Tato novela je důležitá jak pro spotřebitele, tak pro poctivé moravské a české vinaře, které poškozuje černý trh s vínem. Vytváříme daleko větší tlak na to, aby se víno neprodávalo v kdejaké trafice, kdejakým pochybným způsobem. Naším záměrem je co nejvíce ochránit český a moravský trh před nekvalitními produkty, které kazí jméno celému oboru,“ řekl ministr zemědělství Marian Jurečka.

Jak zmínil samotný ministr zemědělství, tak deklarovaným cílem chystané novely má být boj proti černému trhu s vínem a omezení falšování vína. Skutečným výsledkem z pohledu spotřebitele ale zcela jistě bude růst cen vína na českém trhu, stejně tak omezení jeho dostupnosti a likvidace alespoň části producentů a prodejců sudového vína, jichž se týkají, na rozdíl od vína v lahvích, navrhované regulace.

Zásadní přitom je, že regulace sudových vín se dle jejích odpůrců opírá o zavádějící data a celý proces předkládání i přijímání zákona a argumentace změn jsou více než diskutabilní.  Při obhajobě novely zákona je argumentováno tezemi, které často nemají datovou oporu. Například, že na trhu v ČR existuje až 5 000 neregistrovaných prodejců vína, aniž by byl zveřejněn jediný konkrétní případ (byť neregistrovaní prodejci vína jistě existují). Nebo teze, podle níž se do ČR dováží mimo jiné sudová vína ze Slovenska, ačkoli se na Slovensku pro účely vývozu oficiálně sudové víno nevyrábí. Odhady daňových úniků z vína nejsou nikde specifikovány a žádný oficiální materiál (ani ministerstva financí, ani celní správy) není k dispozici.

Není ani pravda, že sudová vína, která mají nově na rozdíl od lahvových vín podléhat regulaci, jsou častěji falšovaná. Z celkem 232 vzorků kontrolovaných vín, u nichž SZPI zjistila v roce 2014 nějaké pochybení, se týkalo falšování 23 sudových vín a 50 vín v lahvích, v loňském roce zjistila SZPI falšování u 28 sudových a 24 lahvových vín z celkem 298 kontrolovaných vzorků.

Celkem 38 falšovaných vín z počtu 71 záchytů falšování pocházelo z Moldávie, z ČR pak bylo 13 záchytů, ale téměř všechny od jedné jediné firmy. To v praxi znamená, že větší problém s falšováním vína je mimo ČR a na našem území jde, až na jednu firmu, o jednotlivé případy.

Vzhledem k tomu, že finální verze novely vinařského zákona zatím nebyla schválena a zveřejněna, můžeme se nyní bavit pouze v teoretické rovině, co tato novela přinese.

Jak už bylo zmíněno výše, kromě zvýšení administrativní náročnosti distribuce sudového vína novela přinese výrazné snížení počtu prodejních míst, kde se bude sudové víno prodávat. To se nebude moci prodávat jinde než v provozovnách výrobců vína nebo příjemců nebaleného vína (dovozců). V této souvislosti je nutné upozornit, že výrobcem vína je podle zákona i subjekt, který si víno nechá zpracovat za účelem jeho uvádění do oběhu. V praxi si tedy vinotéka může objednat výrobu vína přímo u konkrétního vinaře. Nebude proto nutné zavádět původně připravovaný systém kontrolních pásek a jejich evidence. Každý výrobce má totiž povinnost veškeré víno evidovat, v případě potřeby tak lze původ vína jednoduše dohledat. Takto smýšlí samotné Ministerstvo zemědělství, nicméně realita je bohužel odlišná.

 „Další změnou oproti vládnímu návrhu je zrušení povinnosti uvádět údaj o provenienci vína také na přední etiketě. Naopak se zavádí povinné použití tzv. logotypu na obalu pro spotřebitele, a to u vína s chráněným označením původu nebo chráněným zeměpisným označením vyrobeného z hroznů sklizených v tuzemsku. Na záklopce lahve tak bude muset být česká trikolora.“, jak uvedla tisková mluvčí Ministerstva zemědělství M. Ježková.

Další zásadní dopad bude mít novela Zákona o vinohradnictví a vinařství mimo jiné na ekologii – proč šetřit přírodu recyklací a mytím nerezových sudů, když je podporováno spíše užívání igelitu a papíru z nevratných krabic. V této podobě totiž pravděpodobně budou vinotéky (aby předešly složitému papírování) prodávat stáčené víno. V opačném případě by se podle novely vinařského zákona musel majitel vinotéky stát výrobcem vína. Hlavní problém, tedy nekontrolovaný dovoz, který sráží ceny a trápí naše vinaře nejvíc, tento zákon vůbec neřeší.

K tomu, aby po chystané novele mohli fungovat dovozci, distributoři a samotní maloprodejci bude zapotřebí se finálnímu znění novely přizpůsobit, i když pro mnohé nedobrovolně. Každý subjekt bude muset k dané situaci zaujmout vlastní postoj, aby dokázal i nadále fungovat.

Nejpodstatnější a nejzásadnější však v celé věci bude postoj konečných spotřebitelů, kterým je nyní přes veškeré možné sdělovací prostředky předkládáno především fakt, že sudová a dovozová vína jsou falšovaná a nekvalitní. Jestli i po přijetí novely a po nuceném zdražení vína budou i nadále tato vína kupovat, nebo svoji kupní sílu přemístí ze specializovaných prodejen vín a vinoték k nákupu produktů v obchodních řetězcích, jejichž obsah není často pod takovým dohledem, zřejmě naše zákonodárce nechává klidnými.

Doplňující informace a zdroje: